BOBŘI
Co si ještě
pamatuje
Karel Tampier
v roce 2018?
bobr
No, má fotky,
staré záznamy
a doklady :o)
Obsah:
70 — 72: Nadšení
1972: Vystřízlivění
73 — 74: Druhý pokus
75 — 76: První uznání
1977: Druhé uznání
1978: První PORTA
1979: Druhá PORTA
1980: Krize a konec
1995: Exhumace
Kniha bobřích výstupů
YouTube
<<< Historie PORTY

NADŠENÍ: ZALOŽILI JSME KAPELU, LEČ TÁPALI JSME
Jen co jsem se vrátil na jaře roku 1970 domů do Českých Budějovic po (zaplaťpánbu) řádně ukončených studiích na pražském ČVUT, založili jsme s Pavlem Kozákem (kamarádem z dětství) a Zdeňkem Vágnerem (spolužákem z fakulty, který našel práci u hasičů v Č. Krumlově) kapelu. Nejprve jsme s Pavlem vymýšleli její název. Samozřejmě anglický a pěkně znějící. Během listování v největším tehdy dostupném slovníku jazyka anglického (Osička, Poldauf) jsme se dostali až k písmenu B — a měli jsme to! Beavers zní skoro jako Beatles. Vyfotili jsme se v lesíku u obce Brloh, ve které bydleli Jana a Pavel Vejvarovi. Na fotce vidíte projekční nadšení, jak je projevovali (zleva) Pavel Kozák, Jana, moje maličkost, Zdeněk, Pavel a Pepík Hajduch (Vejvarovic brložský kamarád). Zkoušeli jsme hrát všechno, co se nám líbilo: country, folk, ba i bluegrass. A za rok jsme toho nechali.
V září nám otrnulo. Ale: odpadli Pepík Hajduch (neměl čas) a Pavel Vejvara (měl se ženit a stěhovat do Kladna, ani jedno se ovšem nestalo). Přelanařil jsem Romana Procházku ze skupiny Desperádi, s ním přišel Vláďa Pech. Marcelu Matoušovou jsem potkal v laboratořích nemocnice, kde jsem pracoval. Ta dlouho nevydržela; absolvovala jeden mejdan se zimními sporty, dvě vystoupení a odešla. Kapela poprvé vystoupila 18. ledna 1972 v Krajském domě pionýrů a mládeže. Potkalo mě realizační vystřízlivění: místní zvukař se zaplétal v drátech ještě dvacet minut po plánovaném začátku, předem připravené průvodní slovo, ve kterém jsme se měli s Pavlem Kozákem elegantně střídat, nefungovalo. Čtyřiceti přítomným divákům se to ale docela líbilo, po koncertu se nám nabídl Ivan Kvasnička jako zvukař. V polovině onoho spektáklu vystoupil se třemi písněmi Karel Peterka, pozdější televizní bavič a pak majitel televize Šlágr atd. Tenkrát ovšem zpíval smrtelně vážná folková díla.
Záhy jsme zjistili, že anglický název kapely míti nelze, neboť normalizace pokročila. Zvolili jsme tedy jeho český překlad. Přihlásili jsme se na Portu a já jsem si tu naši úžasnou kapelu nakreslil. Jo, legrácky, na ty nás užilo. Krajské kolo Porty se konalo 8. dubna v Malém divadle (dříve kino Hvězda, později zbouráno). Nastoupili jsme statečně a zahráli čtyři písně. Tři z nich si můžete poslechnout: moje téměř bluegrassové vytí v odrhovačce Dosti cigaret & whisky, procítěný přednes Jany Vejvarové v mé skladbě Klíč (byl jsem na to dílo tenkrát pyšný, s odstupem času se velmi stydím) a v odpichovce Čekám dlouho. Soutěž moderoval (tehdy se říkalo konferoval) rozhlasový redaktor Jarda Klíma. Skončili jsme na druhém místě, porota nám pochválila pestrý repertoár a vytkla roztříštěný repertoár. Napsali o nás do Mladého světa a dostali jsme nepodepsaný diplom bez razítka. V červnu jsme udělali přehrávky (to se tenkrát samozřejmě muselo). Komisi Okresního kulturního střediska jsme se velmi líbili, dostali jsme hned možnost účtovat 90% příplatek k honorářům (maximum bylo 100%). Stali jsme se souborem lidových hudebníků.
1970 — 1972
První hvězda: Jana Vejvarová
Jana Vejvarová

V oněch dobách se rozlišovalo pět stádií investiční výstavby:

 • projekční nadšení  • realizační vystřízlivění  • hledání viníků  • potrestání nevinných  • vyznamenání     nezúčastněných

Mám pocit, že to platí stále; bez ohledu na režim a obor lidské činnosti.
bobr