BOBŘI
Co si ještě
pamatuje
Karel Tampier
v roce 2018?
bobr
No, má fotky,
staré záznamy
a doklady :o)
Obsah:
70 — 72: Nadšení
1972: Vystřízlivění
73 — 74: Druhý pokus
75 — 76: První uznání
1977: Druhé uznání
1978: První PORTA
1979: Druhá PORTA
1980: Krize a konec
1995: Exhumace
Kniha bobřích výstupů
YouTube
<<< Historie PORTY

VYSTŘÍZLIVĚNÍ: KOMPLIKACE, ZMĚNY
Dodrželi jsme heslo „A PO PRÁCI REKREACI!“ — je červen, válíme se u Balatonu. Samozřejmě skupinový zájezd s Cestovní kanceláří mládeže. Družili jsme se, popíjeli, zpívali. Našeho průvodce šokovala čeština; nemohl pochopit, jak můžeme zazpívat verš „cvrčci budou v trávě broukat“ (text Pavel Kozák). Pět souhlásek za sebou maďarština nikdy nemá. Tak jsme mu ještě předvedli čtvrtek a strč prst skrz krk. Sotva jsme se vrátili domů, začaly potíže: Roman dostal žloutenku, koncerty na výstavě Země živitelka proběhly bez něj. V září pořádal Krajský výbor SSM Setkání tvořivé mládeže ve svém rekreačním zařízení na Liškách u Bechyně. Proč by také nepořádal, když dva jeho pracovníci byli členy vítězné kapely z krajského kola PORTY! Ono hudební těleso právě prodělávalo změnu názvu: Folková skupina KV SSM ⇒ Létavice. Pozvali i nás, asi aby byla hudební složka pestřejší. Tady máme památné skupinové foto.Stojící zleva: Vladimír Pech, Jana Vejvarová, Petr Mrkáček, Karel Tampier, Pavel a Mikuláš Malhočtí, skrčenci zleva: Zdeněk Vágner, Pavel Kozák, Jiří Borovka a zpěvačka, jejíž jméno zmizelo v hlubinách mé staré mysli. Tvořivou mládež tvořili mladí tvůrci literárních skvostů, kteří tam měli seminář a patrně také tvořili. My jsme se přes den flákali a večer hráli, přičemž Pavel Malhocký obluzoval naši zpěvačku (později se s ní dokonce oženil).
V říjnu toho pohnutého roku jsme ještě stihli skončit až na třetím místě na přehlídce OKŘÍDLENÉ KOLO, kterou pořádal Závodní klub ROH tamějších železničních opraven. První místo určila porota, takže zvítězila Létavice. Další místa určovali diváci. Nejvíce kamarádů si přivezla zcela neznámá skupina studentů Jeronýmové (z gymnázia v českobudějovické Jeronýmově ulici), na další místo publikum určilo nás a Létavici stejným počtem hlasů. Takže to dalo celkový výsledek: 1. Létavice, 2. Jeronýmové, 3. Bobři. Tak to dopadne vždy, když někdo tvůrčím způsobem vytvoří pravidla.

A první katastrofa se rychle blížila. 23. listopadu 1972 se konal první večer FOLK KLUBU, který jsem s využitím vlivu Krajského výboru SSM vydupal ze země na Malé scéně Domu kultury Revolučního odborového hnutí v Českých Budějovicích. Jinak to tehdy nešlo, tři roky normalizace nás zbavily možnosti použít anglický název kapely, museli jsme mít pouze české texty, slovo country bylo nežádoucí, ba dokonce vadil i folk. Snaživý redaktor Jihočeské pravdy (tiskového orgánu KV KSČ) se mnou udělal rozhovor, ve kterém mě pasoval na organizátora KLUBU LIDOVÉ A VENKOVSKÉ HUDBY. No, zkrátka Folk & Country music club, že áno!

První večer byl diváky přijat příznivě. Uváděl jej Honza Matzner, můj kolega z práce (fyzik, nukleární medicina, nemocnice), kromě Bobrů vystoupila skupina Bakaláři, která žasnoucím divákům zapěla i kousky z repertoáru New Christy Minstrels! Bylo jich plné jeviště, předvedl se tam i Honza Bican coby český Pete Seeger. Původně měla hrát Létavice, ale ta nějak nemohla, takže všechno bylo jinak, ale hezky. Druhý den dopoledne se začaly dít věci. Jana Vejvarová mi zavolala, že odchází zpívat k Létavici, večer jsem se pohádal s Pavlem Kozákem (poslední společné foto z předchozího večera máme ZDE). Následně jsem pozval na rande jednu ze zpěvaček Bakalářů (Jitku Tichovskou, později Tampierovou) a všechno se dále dynamicky vyvíjelo.
1972
Vladimír Pech Vladimír Pech

Pokud kapela chtěla hrát věřejně, musela mít zřizovatele, tedy nějakou krycí organizaci, pokud chtěla brát prachy, musela mít přehrávky před komisí Okresního kulturního střediska a stala se souborem lidových hudebníků. Profíci museli zdolat přehrávkovou komisi Krajského kulturního střediska, pro hraní v cizině uspět u Pragokoncertu.
bobr