BOBŘI
Co si ještě
pamatuje
Karel Tampier
v roce 2018?
bobr
No, má fotky,
staré záznamy
a doklady :o)
Obsah:
70 — 72: Nadšení
1972: Vystřízlivění
73 — 74: Druhý pokus
75 — 76: První uznání
1977: Druhé uznání
1978: První PORTA
1979: Druhá PORTA
1980: Krize a konec
1995: Exhumace
Kniha bobřích výstupů
YouTube
<<< Historie PORTY

PRVNÍ PORTA
Do roku 1978 jsme vstoupili směle. Vyfotili jsme se doma v obýváku bez fraků i ve fracích a začali spolupracovat s jihočeskou redakcí Československé televize. První klip se točil v Mýtu u Hořic na Šumavě. Tehdy se tomu ovšem ještě neříkalo klip, alébrž televizní písnička. Velká sranda to byla. Toto jsou všichni tvůrci. Třetí zleva je pan Jaroslav Křešnička, původně vojenský pilot, pak kameraman pražského televizního studia, nakonec v rámci normalizace přeložený do Budějovic (asi zlobil). Měl smysl pro humor a tak naše spolupráce nezůstala jen u této jedné písně. Výsledek jsem si pracně ofotil z obrazovky vlastního televizoru.
Na sejšnu po minulém sokolovském Dostavníku jsme s Kapitánem Kidem a basistou kadaňské Verumky Standou Vobrem vymysleli a založili Volné sdružení vzájemně se podporujících hudebních skladatelů (dále jen VSVSPHS). První symposion této společnosti jsme svolali na Kleť. Kapela zaujala strategickou pozici u dveří, ale publikum bylo hodné. Vstupu Honzy Bicana do naší produkce se (jako obvykle) nedalo zabránit. Účast byla hojná, prezenční listinu můžete zkoumat detailně zde a tu a tady. Zúčastnili se i krajský šerif, Pavel Malhocký (později zavražděný nevlastním synem), Bedrníčkova pražská parta, Pepík Jakl a bývalí členové kapely Jana Vejvarová a Vláďa Pech. Vláďa se aktivně zapojil, Jirka Borovka se přidal s flétnou. Moje milovaná ženuška na to poťouchle zírala, netušila, že za rok už bude matkou naší třetí dcery. A toto je dokument z poledne příštího dne.
Krajská kola PORTY navštěvovali členové ústředního štábu, dozírali na průběh soutěže a vybírali do finále eventuální další zajímavé kapely, které se neumístily na postupovém prvním místě. Obvykle také napsali hodnocení do Mladého světa. Michal Jupp Konečný v onom roce napsal toto a ještě tohle.
Různých srandiček a recesí není nikdy dost. Využili jsme tudíž příležitosti a zúčastnili se velkolepé plavby. Do Prahy jsme jeli vlakem. Ve vršovickém tunelu došlo k hromadnému převleku a do dvorany hlavního nádraží už jsme vkráčeli ofrakováni. Cestou k přístavišti jsme ještě poobědvali v luxusní restauraci na Národní třídě, kde před námi číšníci předváděli přímo prvorepublikový balet (asi se jim stýskalo, neb tam od roku čtyřicet osm hosta ve fraku neviděli). Už jsme na palubě, kyne nám Ivan Doležal, další člen ústředního štábu PORTY, vpravo neznámý důstojník s neznámou kráskou.
A pak přišly dnové nejslavněší: PORTA v Olomouci. 7. července odpoledne samostatný recitál, pak trochu strachu a autorská soutěž. Další den dopoledne tři nahrávky pro ostravský rozhlas, večer soutěžní vystoupení ve sportovní hale. Napřed ještě zákulisní konzultace se Štěpánem Podeštem a také s velitelem zásahové jednotky Veřejné bezpečnosti, ze kterého se vyklubal starý kamarád Jardy Svobody z vojenské služby. Říkal, že mají nejvyšší pohotovost a jsou připraveni celou PORTU rozehnat, pokud by se dělo něco protistátního. Fotit se nenechal. A už nás Mirek Kovářík vytáhl na scénu, kde jsme předvedli nejlepší kousky z našeho repertoáru, včetně mých dirigentských extempore v morbidní písni Proč jsem mrtev?. Pak už jen nepodpálit šatny a podiskutovat na sejšnu s proslulou paní Fikejzovou, členkou poroty.
Vystoupení na Dvoraně PORTY vyfotil Petr Benesch dokonce barevně. Natřískaná hala nám provolávala slávu, dostal jsem kýžený keramický nesmysl a znovu jsem si zadirigoval. Vyrobil jsem klipy z autentických nahrávek onoho vystoupení:

1. UŽ VĚTRY TICHNOU - 2. PROČ JSEM MRTEV? - 3. HERMELÍN - 4. JÁ DO SEDLA VSEDL

Po čtyřiceti letech mi dochází, že Mirek Kovářík nás příliš rád neměl. Co se dá dělat.
O prázdninách přišlo překvapení. Tož jeli jsme do Bratislavy a na vlastní kůži zjistili, jak probíhá televizní natáčení. Trvalo dva dny, udělali jsme dvě písničky na playback, každou na dva pokusy. Zbytek doby jsme pročekali, o polední přestávce jsme chlastali v krčmě vedle studií v Mlynskej doline spolu s kameramanmi, ktorí nadávali na režiséra. Naozaj dobré to bolo. Ve focení z obrazovky už jsem měl praxi. Výsledky jsou zde a zde a zde.
Závěr roku nás zastihl v Lubech u Chebu na přehlídce účastníků PORTY, která skončila příjemným sejšnem, kde jsem dokonce bušil do piána. Verumka tam také byla.
1978
Alois Postl Alois Postl

Tehdy se na zkouškách nekouřilo, nechlastalo, makali jsme vždy čtyři hodiny. V první jsme se rozehráli a zopakovali si novější skladby, ve druhé jsme nacvičili nějakou novinku, ve třetí se hrálo na přání jednotlivých členů. A čtvrtou hodinu jsme věnovali hudební teorii (!), kapela byla časem schopna hrát z not. Režisérovi v hudebním studiu jsem nosil partitury.
bobr