Poslední rok mé spolupráce s Bobry začal několika zdařilými koncerty v Budějovicích, Plzni a Písku. V zahradnictví na Hluboké jsme
natočili čtvrtou písničku pro jihočeský televizní magazín. Kdysi se mi podařilo získat kopii videozáznamu, leč pásek byl poněkud vytahaný
a zvuk tím pádem poněkud pošahaný. Dal jsem si s tím práci a jakžtakž jsem to zrekonstruoval.
ZDE to máte.
♣
Fotografie nahoře pochází z prapodivného vystoupení v českokrumlovském hotelu
Vyšehrad. 9. květen, kultura v cíli
POCHODU VÍTĚZSTVÍ. Žádní diváci, ale mocné
ozvučení. Přijela
Lokálka z Hradce Králové a
Studio PF. S Vaškem
Součkem jsme předváděli chvíli humor, pak se snažili hosté a Bobři jim
fandili. Předtím dechovka, potom folklór. Běs.
♣
14. května jsme udělali na Malé scéně DK ROH program k desátému výročí založení
kapely. Podařilo se nám bezděčně předvést veřejnosti, jak jsme
rozklížení. Kromě Bobrů
v normální sestavě totiž vystoupili
KAMEŇÁCI (mezikapelní sestava ze sejšnů v Kamenném Újezdu), trio
INOVACE (Lojzův pokus o New Acoustic Music),
ŠUGI & MARTA (realizovaná touha po vážném umění),
ALOIS POSTL (klasická kytara), komik
JARDA SVOBODA (předvádí skeč "Smrt v konvi" - opilec spadne do prázdné konve od mléka a
bídně zhyne) a samozřejmě také
ZŘÍDLO. Dva dny poté jsme uspořádali
oslavu v Klubu mládeže. Účastnili se zajímaví lidé. Minnesengři
Anděl a
Žalman si zahráli
s Jardou Svobodou, bývalý zvukař
Ivan Kvasnička si pokecal s Pavlem Kozákem
Zdeněk Vágner si přivedl manželku. Jarda Svoboda vyhodnotil naši práci v rozhlase
se šéfem hudební redakce
Miroslavem Vaverkou, přišel i náš oblíbený mistr zvuku
Ludva Fiala. Zvukař Mouša pobavil
Janu Vejvarovou, Jim
Drengubák rozveselil mou manželku Jitku.
Jiří Borovka, pracovník Krajského kulturního střediska, flétnista, člen Bakalářů, (časem
emigroval do Švédska) se bavil s konferenciérem a pracovníkem DK ROH Alešem Peštou, ale asi ho
nudil, šéfová Malé scény DK ROH s. Studená si vesele povídala se šéfem
Klubu mládeže
Standou Temlem. I jeho spolupracovník
Vráťa se bavil; ještě hoši nevěděli, co je čeká. Oba se totiž zanedlouho museli uchýlit na čas
do chládku.
Standa už asi něco tušil.
♣
Odstředivé tendence v mužstvu jsem začal řešit. Chtěl jsem kapelu dotáhnout k profesionální kariéře, což ovšem vyžadovalo
personální změny. Rozhodl jsem se použít již jednou osvědčený postup: ukončit činnost a skupinu po nějakém krátkém čase znovu založit.
Po dlouhých úvahách jsem se rozhodl, že bych v budoucnu rád spolupracoval s Jardou Svobodou (byl hlavní tváří Bobrů) a s Lojzou
Postlem (jediný z muzikantů se stále lepšil). Zeptal jsem se každého z nich mezi čtyřma očima, oba s další spoluprací souhlasili.
V té době jsem měl doma tři malé dcery, nejmladší byl rok a půl, takže jsem se snažil být vždycky co nejrychleji doma. Zbytek kapely
chodil po zkoušce zpravidla ještě do hospody. Uplynulo pár dní, měli jsme zkoušku. Když jsem vyhlásil přestávku, nestačil jsem se divit.
Kolegové mne vyzvali, abych jim vysvětlil své počínání. Zasvěcenci můj plán prozradili a všichni se pak domluvili, že změnám zabrání.
Nevěřili, že mám domluvené natáčení desky (i když měsíc předtím už vyšel
singl), nechtěli pokračovat v humorném repertoáru (i když
právě na něm jsme si udělali jméno), žádali více „kšeftů“ za honoráře lidových hudebníků na candrbálech v rámci kraje.
Dozvěděl jsem se, že si na nich dělám kariéru. Ano, pravil jsem, ale vy si zároveň děláte kariéru na mně! Podle jejich představ jsem měl
z kapely, která získala dvakrát nejvyšší ocenění v celostátní soutěži nejen za výborné muzikantské výkony, ale i za humorný
projev, udělat hospodskou country skupinu. Jaké bylo jejich překvapení, když jsem jim popřál hodně štěstí a ukončil své účinkování
v Bobrech. Bohužel.
♣
Na sokolovském Dostavníku jsem, ač
smutný, ještě předstíral
veselou náladu Ostatně
Jarda před Rudou Koblicem také. Kolegové si ještě
zajamovali a před inspicientem
Fredem Krčmářem předstírali pohodu.
♣
Ale přišly ještě horší momenty. Krajské kolo Porty v Budějovicich jsme vyhráli, další dvě kapely (Ptáci a Panenky) postupovaly
do finále podle stanov z druhého a třetího místa. Létající pražské porotě se ale líbilo i čtvrté Zřídlo, které jsme pod vedením mé ženy Jitky provozovali jako vedlejší recesistickou záležitost — a tak bylo pozváno navíc také. Dojeli jsme na celostátní finále do
Sokolova. I když bylo zorganizováno nakvap po nečekaném selhání olomouckých pořadatelů,
diváků přivandrovala obvyklá
mračna. Bobři hráli už beze mě, já jsem bušil do piána u Zřídla.
Jarda zazpíval mou orientální satirickou kompozici Šejk. V sobotu večer bylo ještě všechno
celkem v pohodě. Závěrečný jam session burácel,
Panenky se usmívaly, manželka Jitka se po sáhodlouhé mateřské dovolené
radostně
veselila. Do toho přišel rozjuchaný
Milda Langer, v patách za ním
porota. A začala vyhlašovat
výsledky. S úsměvem přihlížel
Mirek Černý, který mi nedávno slíbil ono vydání elpíčka u Supraphonu. Pak došli k vyhlášení
hlavních cen: jednu z nich dostalo
Zřídlo!!! Bobři a Panenky nic,
Ptáci tzv.
Zelenou portu, což bylo ocenění pro nadějné začínající kapely (!). Myslím,
že si z nich porota udělala srandu: zkušení bratři Malhočtí s ex-Minnesengrem Ivanem Zichou své vystoupení totiž provedli
v poněkud nestřízlivém stavu a bylo to znát. Bobři předvedli trochu nejistý, matnější výkon. Zřídlo hrálo v prvním soutěžním
večeru ve čtvrtek, Panenky a Ptáci dorazili do Sokolova až v pátek, takže zřídelní vystoupení neviděli. Od krajského kola v Budějovicích
ovšem uplynulo čtvrt roku, takže repertoár Zřídla poněkud zhoustl a interpretace byla dokonalejší. Porota to radostně zaznamenala, ale
naši jihočeští rivalové to nemohli vědět. Po vyhlášení výsledků jim okamžitě bylo jasné, že v rozdělení cen má prsty moje mafie.
Přestali se mnou mluvit a po Českých Budějovicích jsem řadu měsíců chodil kanálama. Z Bobrů, Panenek i Ptáků se na dlouhou dobu stali mí
nepřátelé.