8. ČÍM SE OPÍT?

---

Začít můžete už na palubě irského letadla.

Prodej alkoholu v obchodech je ovšem časově omezen:

V pubech, barech, innech a podobných zařízeních mají většinou dost velký výběr,

v dublinském Temple Baru dokonce obrovský:

Prohlídka palírny whiskey většinou končí degustací; takhle to vypadá u Jamesonů v Midletonu:

Zajímavé jsou reakce návštěvníků. V Midletonu jsme byli jediní, kdo na otázku „Jak nejraději pijete whiskey?“ odpověděli „Normálně, neředěnou, při pokojové teplotě...“. Ostatní - většinou Němci nebo Američané - odpovídali: s ledem, s džusem, se sodou, ba dokonce s rajčatovou šťávou! Brrr...
A personál palírny se odvděčil za upřímné odpovědi tak, že každému přinesl jeho oblíbený nápoj. Takže my jsme dostali každý obrovitého panáka čistého produktu Jameson, ostatní vyfasovali sklenice s podezřelým obsahem. V severoirské palírně Bushmills to mají vyřešeno jinak. Exkurze končí v baru,

kde si můžete u pultu vyzvednout jeden nápoj podle vlastního výběru výměnou za útržek vstupenky. Hbitě jsme ty papírky vyměnili za nejlepší whiskey, kerou tam nabízeli.

Usedli jsme, radostně upíjeli a zdáli pozorovali cvrkot u barpultu. Vtom tam vtrhla skupina štěbetajících Japonců a začala si útržky vyměňovat za limonády! Hrozný pohled. Věra zvolala: „Proboha, ať mi ty vstupenky dají, já jim ty limonády koupím!“ Z palírny Bushmills ještě jeden postřeh. V destilérkách se nesmí fotografovat v místech, kde hrozí výbuch lihových par, tedy většinou uvnitř provozních budov. V Bushmills se nesmí fotografovat vůbec. Má to možná ten důvod, že ve stáčírně, kde mají dvě linky, se na jedné stáčí whiskey Bushmills a na druhé - světe, div se - Jameson! Zlé jazyky tvrdí, že tím jamesonem proplachují trubky před stáčením jejich vlastního výrobku. Pravda je, že frekvence příjezdů a odjezdů kamiónů během naší návštěvy byla vysoká.

V Severním Irsku je na některých místech zakázána veřejná konzumace alkoholu.

Do barů tam nesmí nezletilý člověk ani vstoupit. V republice je všechno mnohem volnější. Dublin, čtvrt na tři odpoledne:

Clifden, čtvrt na dvě odpoledne:

Dublin, 15 hodin:

Dublin, hlavní třída, 14.17:

Když jsem fotil toho člověka s nákupem (měl pěkně nakoupeno), stala se divná věc: seběhla se skupina kolemjdoucích. Mne ignorovali. Chlapíka sebrali a odvlekli pryč. Nebyli to policisté, byli to opravdu nahodilí kolemjdoucí! Nechtěli, aby si cizinec myslel, že Irové jsou ochlastové. Myslím, že pijí přiměřeně, možná méně než Češi. Poznali jsme, že jsou vlastenci, určitě větší než Češi. Snaží se o národní obrození i netradičními způsoby. V kulturním středisku Áras Chrónáin Ionad Cultúrtha v Dublinu visí na stěně tento plakát:

---