11. CO POSTAVILI?

---

Úmyslně se nebudu zmiňovat o prehistorických pamětihodnostech. Jejich nabídka pro turisty je velmi široká, nejpodrobnější soupis v češtině najdete ve dvoudílné knize ESOTERICKÉ IRSKO od dámy jménem Cary Meehan (Eminent 2003). Během našich návštěv a poté, co jsem si mnohé přečetl, jsem dospěl k určitým pochybnostem o autentičnosti některých (i význačných) pamětihodností. Zmíním se o tom v poslední kapitole. Proslulý svatý Patrick se podle různých zdrojů narodil v římské Británii ve velšské rodině jako Maewyn Succat (Magonus Succetus) r. 387 (Ulsterské anály), r. 385 (jiné), moderní historikové říkají r. 415. Jeho rodiště je údajně Banna Venta Berniae, ležící (snad) poblíž dnešního Carlisle, podle jiných ve Skotsku. A tak je to v Irsku se vším. Všeobecný názor, že to byl on, kdo pokřtil Kelty a založil množství klášterů větší než malé, někteří badatelé zpochybňují... Zbytky klášterů ale stojí do dneška a jsou krásné, ať je založil kdo chtěl. Viděli jsme Monasterboice (zal. okolo r. 500), Clonmacnoise (544) a Glendalough (6. stol.)

Posledně jmenovaný jsme navštívili dokonce dvakrát, je to úžasné místo.
Původní irští křesťané si ledacos dělali po svém bez ohledu na šéfy v Římě, což nakonec přivolalo ve 12. století výsadek cisterciáckých mnichů, kteří začali Kelty pokřesťanšťovat „správně“. Své kláštery ovšem stavěli v kontinentálním slohu románském a později gotickém. První bylo postaveno Mellifont Abbey (1142). Doporučuji k prohlídce, ačkoli nám tam vykradli auto. Klášter Kylemore v Connemaře je pravidelně zařazován do programu většiny českých zájezdů do Irska.
Vypadá trochu jako Hluboká nad Vltavou či jako zámek Lednice. To proto, že to také původně zámek byl a byl postaven koncem 19. století v pseudogotickém slohu stejně jako jeho čeští bratříčci. Na prohlídku zámku, procházku kolem jezera až k nádherné gotické pidikatedrále...
... a pak na opačný konec pozemků k viktoriánským zahradám je zapotřebí celý den. S kolektivním zájezdem uvidíte zlomek, hup tam, hup ven. Svatý Patrick prý úřadoval i na Rock Of Cashel.
To je velestavba uprostřed Irska, od roku 370 sídlo keltských králů z Munsteru. V současnosti stojící budovy samozřejmě nejsou tak staré, více najdete na wikipedii. Byli jsme tam v roce 2011, v době, kdy tam probíhaly mohutné opravy. Hradů můžete v Irsku vidět spoustu, my jsme viděli tyto. Některé jsou romanticky zřícené,

některé ještě obydlené a využívané k omráčení a oškubání turistů.
V každém irském městě najdete minimálně dva kostely. Jeden je většinou starší a patří Church of Ireland. To je protestantská církev (obdoba anglikánů v irském provedení), která si přivlastnila všechny původně katolické kostely během reformace v 16. století. Když byla katolická církev začátkem 19. století povolena, museli si katolíci stavět kostely nové. Více na wikipedii. Někdy je to až zábavné; v severoirském městě Armagh jsou katedrály také dvě: stará,

zasvěcená sv. Patrickovi a nová, větší,

zasvěcená také sv. Patrickovi. Stará patří Church of Ireland (wikipedie), nová katolíkům (wikipedie). Obě leží na turisticko-náboženské značené cestě Saint Patrick's Way, která je dlouhá 82 mil a spojuje severoirské památky na onoho světce. Obě církve patrně v naprosté jednotě poutníky vytěžují. Samo město Armagh, ač nevelké (necelých 15 000 obyvatel), má status „city“, tedy cosi jako metropole a pan starosta má titul Lord Mayor, a to proto, že zde sídlí oba arcibiskupové, katolík i protestant, každý má svou katedrálu a každá arcidiecéze obhospodařuje celý irský ostrov bez ohledu na hranice. Irsko a svatého Patricka mají ve společném vlastnictví... Jedna z nejimpozantnějších budov v Dublinu se jmenuje Four Courts.

Nese stejné jméno jako Čtyři Dvory, čtvrť v mém rodném městě Českých Budějovicích. V Dublinu se ovšem nejedná o čtyři zemědělské statky, ale o soudní dvory čtyř stupňů. Budova pochází z georgiánského období, byla zbudována v letech 1786 až 1796. A toto mocné stavení, věřte něvěřte, je ona proslulá dublinská pošta:
Otevřena byla v roce 1818, zničena za Velikonočního povstání roku 1916, později opravena. V roce 1784, za vlády krále Jiřího III., byla ve Velké Británii zavedena daň z cihel (brick tax). Král totiž potřeboval prachy na válku v amerických koloniích. Za tisíc cihel šly do královské pokladnice 4 šilinky. Následkem rohoto opatření se vyrábělo cihel méně a dělaly se pořád větší, až dosahovaly velikosti 280 × 125 × 80 milimetrů. Úřady poté nařídily omezení velikosti cihly a postupně zvyšovaly daň až na 5 šilinků a 10 pencí. Mnoho cihelen zaniklo, stavělo se ze dřeva a kamene. Daň zrušili teprve v roce 1850. V tom okamžiku se po celé Británii začalo stavět opět z cihel.
V každém větším irském městě tak můžete vidět celé ulice cihlových činžáků, obchodní domy
i rezidence.
A všude najdete typické komíny:
V Británii existovala i daň z komínů. Chudší obyvatelé proto švindlovali a spojovali několik kouřovodů ještě pod střechou do jednoho komína, ale bohatší poddaní na znamení loajality ke králi stavěli falešné komíny navíc (sic!). V Dublinu jsou k vidění dvě budovy s komíny věru kuriózními:
Zajímalo by mě, kudy vedou kouřovody v tom baráku napravo, když jsou pod komíny okna. V menších městech jsou i menší domy, ale přehršle komínů nechybějí (Tralee):
Irové si libují ve velmi živých barvách na fasádách; takhle třeba vypadá ulice v centru Galway:
Na vesnici mají chudé domečky často jenom doškové střechy, ale vstupní brána je vždy reprezentativní (Clifden).
Z leckteré staré chaloupky se po rekonstrukci stává „self-catering cottage“, tedy prostor pro ubytování turistů a dovolenkářů na delší dobu.
V přestavbách starých industriálních staveb jsou Irové dost dobří. V Clifdenu využili zrušené nádraží do mrtě. Ze staniční budovy udělali restauraci,
z depa muzeum,
z administrativních budov hotel,
ze skladiště divadelní a koncertní sál
a z bývalého kolejiště parkoviště.
A na závěr této kapitoly mám pro vás ještě dvě zvláštní stavby. První je větrný mlýn na poloostrově Dingle:
a druhá:
Co myslíte? Hrad? Ale vůbec ne, původně to postavili jako kasárna pro policii v letech 1870-75 na okraji města Cahersiveen. V turistických průvodcích se propaguje legenda, že to dělali omylem podle projektů pro indický Pandžáb. Dopátral jsem se pravdy (asi), že to projektoval architekt Enoch Trevor-Owen v pro něj typickém slohu „Schloss style“. Budovu vypálili za občanské války v roce 1922. Po obnově v roce 1996 byla otevřena jako heritage centre (středisko dědictví minulosti). V době, kdy toto píšu (2015), se dokončuje nová rekonstrukce.

---