15. MAJÍ TRABLE?
Po návštěvě Severního Irska v roce 2013 mám dojem, že ano. V belfastském knihkupectví je celý regál
s knihami na toto téma.
Prolistoval jsem pár svazků a ujistil se, že problémy trvají, jinak by se jim asi nevyplatilo vydávat
o tom takové kvantum knih. A když jsme z obchodu vyšli ven, hle, demonstrace!
V ten samý den jsme se k večeru jeli podívat na hrad
Carrickfergus:
Vedle hradu stojí krásný kamenný panák,
král Vilém III. Oranžský,
jak je patrno z cedule na soklu.
Pomník mu nechala postavit městská rada k třístému výročí jeho vylodění právě v těchto místech.
Stalo se tak v roce 1690. Vilémova armáda pak porazila katolíky v bitvě na řece Boyne.
Dnešní loajalisté (tzv. oranžisté) toto
vítězství oslavují každoročně 12. července mocnými průvody. Tehdy asi kulminovaly rozpory mezi protestanty a katolíky.
Roku 1695 anglická vláda zavedla tzv. trestní zákony, které zbavovaly katolíky všech politických a některých majetkových práv.
Nesměli volit ani být voleni do parlamentu, stát se právníky či zastávat vyšší důstojnické hodnosti, takže 75 % Irů se
stalo ve své zemi obyvateli druhé kategorie. Po roce 1697 byli dokonce ze země vyháněni katoličtí kněží.
Irové měli velké trable...
Pro pochopení podstaty doporučuji nastudovat stručné dějiny Irska na
wikipedii.
Pro katolíky se situace změnila až příchodem
Daniela O´Connella,
který dosáhl vydání
Zákona o zrovnoprávnění katolíků v roce 1829. V 19. století ovšem přišly
další velké trable: katastrofální neúroda brambor způsobila
hladomor.
Nastalo velké stěhování chudých Irů přes oceán (asi 2 miliony lidí) a bohužel i velké umírání (odhad 0,5 až 1,5 milionu).
Při svých cestách jsme náhodou narazili na hřbitov za městem
Listowel,
kde jsou hromadné hroby obětí z té doby.
Velmi silné, smutné místo.
Boj Irů za svobodu pokračoval. Jedním z vrcholných střetnutí bylo velikonoční povstání v roce 1916.
Jeho vůdci skončili na popravišti v dublinské věznici Kilmainham
kromě
Eamona de Valery,
který měl americké občanství. Tenhle člověk se pak stal dvakrát prezidentem a čtyřikrát předsedou irské vlády.
V roce 1922 se odtrhlo 26 hrabství od Spojeného království, ale zůstalo jako samostatný stát členem Commonwealthu,
v roce 1949 byla pak odstraněna poslední vazba na britské krále. Pozor na celkem důležitou zajímavost! Málokdo ví,
že neexistuje žádná
Irská republika! Stát se jmenuje
IRSKO (ÉIRE)! Když jsme v roce 2007 připravovali
festival Shamrock a jednali s irským velvyslancem, byli jsme předem důrazně upozorněni na tento fakt, abychom
náhodou nedali na plakáty větu „koná se pod záštitou velvyslance Irské republiky“, což by bylo faux pas.
Oni totiž existenci Severního Irska berou tak nějak jako dočasný stav. Mají s tím trable.
Asi nejčastější trable mají v městě
Derry alias Londonderry.
Mezi republikány a unionisty si tam postavili vysoký plot,
aby si v noci nemohli navzájem házet do zahrádek zápalné lahve. Příznivci království mají natřené okraje chodníků
červeno-modro-bíle,
fanoušci svobodného Irska si klidně vyvěšují jeho státní vlajku.
Každá skupina provozuje to, čemu se u nás říkávalo velká názorná agitace.
Někde jsem se dočetl, že v Irsku se nejedná o náboženský konflikt; to asi opravdu ne, podívejte se sami!
Tohle namalovali povstalci:
Tohle členové loajálních dobrovolníků
Ulster Volunteer Force:
A svou troškou do mlýna přispěli i anarchisté:
Mají očividně pořád trable...
Při naší návštěvě (2013) nás zaujalo kolísání názvu města mezi Derry a Londonderry. Na cedulích v Irsku bylo vždy Derry,
na cedulích v Severním Irsku vždy Londonderry,
většinou s přeškrtnutou nebo vymazanou částí „London“.
O název se hádají od roku 1972, kdy okresní rada pojmenovala okres Derry (podrobně se o problému lze dočíst na
wikipedii). Od 19. století se
zvyšuje procento katolické populace. Katolické rodiny mají více dětí, potraty jsou zakázány zákonem.
Po každých volbách do zastupitelských orgánů se v nich tím pádem zvyšuje počet katolíků, a to jsou většinou republikáni.
V roce 1972 už měli v okresní radě většinu, takže nebyl problém přijmout název Derry.
Změnit název města se jim zatím nepodařilo, soud v Belfastu jim to neschválil.
Takže v čase, kdy toto píšu, leží město Londonderry v okrese Derry,
to všechno pak v kraji Londonderry. A ještě se hádají, jak se jméno města správně vyslovuje;
Irové dávají přízvuk na
třetí slabiku, Angličané na
první. Jó, to jsou trable...
Dostáváme se k tomu, co sami Irové označují
The Troubles, tedy potíže, trable, nepokoje.
Začaly koncem roku 1960 a oficiálně skončily dohodou v Belfastu na Velký pátek 1998.
Kromě jiného se obě strany zavázaly rozpustit své ozbrojené sbory: Irskou republikánskou armádu (IRA) a
Ulster Volunteer Force (UVF). Asi nejzajímavějším bodem dohody je britský závazek, že se vzdá Severního Irska poté,
co si to bude přát většina jeho obyvatel. Takže nezbývá než počkat na dostatečné rozmnožení katolíků...
Prázdné nábojnice se však v Derry dají najít na ulici i v roce 2013.
Při jednom výletu těsně kolem hranice Severního Irska jsme zastavili u krásné starobylé brány.
Ačkoli mají Irové u každé pamětihodnosti ukazatele, reklamy, ba i návštěvnická centra, tady nic.
Teprve po návratu do Čech se mi podařilo zjistit proč. Za tou bránou totiž bývalo sídlo
mluvčího severoirského parlamentu sira Normana Stronge,
Tynan Abbey.
A to sídlo 21. ledna 1981 zničila Prozatímní IRA bombami a nebohý lord byl zavražděn i se svým synem v knihovně.
Věru, akce nehezká, výsledek takový,
že se jím turistům nechlubí, měli by z toho trable.
A jindy jsme zase jeli po silničce na poloostrov Mullaghmore v hrabství Sligo, a tu spatříme krásný zámek
s běžící kráskou v popředí. Ten zámek se jmenuje
Classiebawn.
Bydlíval v něm
Admirál flotily Louis Francis Albert Victor Nicholas Mountbatten, 1. hrabě Mountbatten z Barmy,
bývalý generální guvernér Indie. Nevadilo mu, že má panství v republice, sousedy si chválil. Rád se
plavil na člunu se svými příbuznými po mořské zátoce.
Pánové z IRA mu v srpnu 1979 dali do jachty bombu. Vybouchla úspěšně, lord a tři bříbuzní zabiti, další tři zraněni.
Je to všechno živé ještě po šestatřiceti letech (viz
zde).
Trable, trable...
A do třetice osud někoho z druhé strany:
Matt Devlin, dobrovolník
Provisional Irish Republican Army, účastník hladovky irských vězňů v roce 1981, následně vůdčí osobnost strany
Sinn Féin v hrabství Westmeath.
V Ardboe, (hrabství Tyrone) jsme navštívili zdejší památný vysoký kříž a zbytky kláštera.
Při procházce hřbitovem jsme narazili na Devlinův hrob.
Kříž v moderním keltském stylu má ozdobený růžencem ze špuntů. A desku na hrob
mu dali jeho soudruzi. Během naší návštěvy se u ní vystřídalo několik skupin kladečů květin.
A toto vše se odehrává na území Spojeného království zcela svobodně, žádné trable.
A jak to všechno dopadne? Mno, republikáni už mají většinu v městském zastupitelstvu Belfastu. Povedlo se jim odhlasovat,
že na radnici bude britská vlajka vyvěšována pouze 17 dní v roce. My jsme tu budovu navštívili 20. srpna téhož roku,
Union Jack nevlál. :o)
Zase trable.
ALE VE VELKÉ BRITÁNII I V IRSKU JE DEMOKRACIE!