logo
Obsah:
Svižný začátek
Úrodný rok
Změna tváře
Stagnace
Pyrrhovo vítězství
Rozptyl
YouTube

PYRRHOVO VÍTĚZSTVÍ
A další rok byl ještě podivnější. Do hlediště na plzeňském Lochotíně se narvalo třicet tisíc diváků, jak je vidět na fotografii z jeviště přes záda slovenské skupiny Lojzo. Ale nepředbíhejme.
«»
Dařilo se mi postupně procpávat country bály do kulturních domů ROH v Jihočeském kraji. Malá ukázka: Písek. V doprovodné tiskovině to bylo třeba vždycky nějak okecat, zejména slovo kontra občas velmi vadilo, protože někteří soudruzi si mysleli, že to má něco společného s kontrarevolucí.
«NEVESELÁ PŘÍHODA Č. 1»
8. května jsme jeli hrát na další stylový bál do Prahy. Zvuk nám v té době obstarával Petr Lederer, trochu dobrodruh. Jeli jsme jeho stařičkým mikrobusem VW, vezli jsme aparaturu a mé nové e-piano. Cestou jsme píchli a pak ještě cosi opravovali. Na cestě zpět hustě sněžilo (ač byl máj), opět jsme dvakrát cosi spravovali. Pak se nám ve Veselí nad Lužnicí vysypalo zcela zrezivělé ložisko levého předního kola. Kolo upadlo. Naštěstí přímo před nádražím a při jízdě krokem. Vzali jsme kufry s nástroji, probrodili jsme se sněhem do nádraží a hbitě nastoupili do nočního rychlíku, který právě projížděl veza nálad Rudého práva do krajského města.
«»
14. května jsme hráli divadlo na soutěži ŠTÍT MĚSTA PRACHATIC. Také jsme už poněkolikáté změnili zřizovatele, většinou to bylo vždycky k horšímu. Svazácký Klub mládeže pořádal řadu spektáklů, ve kterých jsme mohli účinkovat, ale jednání s jeho předáky nebylo vždy snadné.
«»
6. červen - Banjo Jamboree v Kopidlně. Kapela už produkuje něco úplně jiného, než její zakladatelé zamýšleli. Michal Jupp Konečný se z toho raduje na stránkách Mladého světa a přitom hrdě předvádí neznalost obsahu pojmu newgrass. Já jsem se neradoval. Tahal jsem všude e-piano, se stále větší nelibostí poslouchal virtuózní banjové pidlikání a Vojtovi jsem přestával rozumět.
«»
20. června jsme přetrpěli podivné vystoupení před Domem kultury. Ano, byly to písničky přes ulici, na níž hlučnou autobusovou dopravu samozřejmě nikdo nezastavil.
«NEVESELÁ PŘÍHODA Č. 2»
Den poté jsme se v noci vraceli z Líšně. Ještě v Brně na dálničním přivaděči nám u jednoho ze dvou aut (stařičký Wartburg) praskl homokinetický kloub na levém předním kole (opět levé přední!). Naštěstí jsme právě jeli krokem (opět). Ostatní se sesedli do jednoho auta, já jsem opět dojel nočním rychlíkem s elektrickým piánem v obrovském kufru, šofér auta zůstal v Brně. Opět jsem začal mít neblahá tušení. 27. června na nás do klubu Petynka v Praze přišli tři (!) diváci. Bylo sice právě finále mistrovství světa ve fotbale, ale tím jsme se mohli pouze utěšovat. Tušení se prohloubilo.
«»
A přišly zážitky absurdní. Opět byla PORTA v Plzni. Obrovský amfiteátr, diváků desettisíckrát víc než na Petynce. Získal jsem jednu ze dvou udělených autorských Port za píseň POSTEL. Radost z vítězství mi kalilo vědomí, že ze soutěže byla vyřazena z ideologických důvodů řada písniček známých autorů. Navíc se mnoho trampů s menším smyslem pro humor velice pobouřilo. Slogan „postel je v každém pádu nejlepší“ hluboce urážel drsné vyznavače bivakování a zimního spaní pod širákem a píseň v provedení tehdejšího Zřídla nevyzněla tak, jak měla: tedy jako ironie. Ještěže jsme se potkali s kamarády, kteří to poznali. Rozhlasová nahrávka této písničky dopadla poněkud lépe, protože ji na mou žádost nazpíval Jarda Svoboda, ten si uvědomoval smysl textu.
«»
15. září jsme hráli na fotbalovém hřišti v Parku kultury a oddechu J. Fučíka v Praze na Slavnosti Rudého práva. Pouhých několik diváků vidělo, jak bleskově balíme v nastalém lijáku. Mé tušení se ještě více prohloubilo. 3. října jsme protrpěli koncert pro učně v jednom malém českobudějovickém Kulturním středisku. Tušení se mění v jistotu. 10. října nám Vojta Zícha předal písemné memorandum (eště ho mám schovaný), v němž požádal o výměnu basistky (tedy mé ženy) a zpěvačky (tedy jeho ženy). Tušení se vyplnilo. Odmítl jsem a naše spolupráce dospěla k prudkému konci. 18. a 19. prosince jsme s Vojtou hráli naposled, točili jsme televizní pořad Šance. Moderoval jej tehdy začínající, později velmi známý Jan Rosák (v té době trochu mladší).
1984
???? Autorská PORTA

«»
ZÍSKÁVÁM PORTU
ZA PÍSEŇ, KTERÁ
NEPATŘÍ K MÝM
NEJLEPŠÍM

«»

POKYNY OSUDU
MĚ VYZÝVAJÍ,
ABYCH SE UŽ NA TO

V Y K A Š L A L !

«»

UDĚLAL JSEM TO.