Rok 1990 jsme zahájili už 12. ledna samostatným koncertem v Lubech u Chebu. Zorganizoval a konferoval jej Berta Rück, dlouhodobý kamarád, důležitý zprostředkovatel kontaktu na našeho dvorního dodavatele houslí a violoncell Lojzu Šibala.

Berta byl duší populární trampské kapely Bizoni, kterou jsme poznali už na PORTĚ 73. To ovšem ještě většina Countryƒugy nebyla na světě.

Manžele Rückovy jsme navštívili několikrát.

5. července dopoledne jsme předvedli společné muzicírování s dalšími rodinnými kapelami na PORTĚ v amfiteátru na Plzeňském výstavišti, fotky bohužel nemáme. :o)

Několik dnů jsme tehdy pobývali v Kidově Domě Usherů v Libouchci.

Pan majitel nás pozval proto, že sháněl pro dcerku přiměřené rozptýlení, odpovídající zděděnému intelektu a romantickým zájmům, ale také chtěl připravit nahrávání svých písní v netradičních aranžích.

Dívky si padly do oka, já jsem s Kidem vymýšlel repertoár a společně jsme chodili na procházky po okolí. Tiské stěny tam stojí kousek nad barákem.

Byla turbulentní doba, staré instituce se rušily, nové firmy vznikaly a vzápětí zanikaly a to pochopitelně naši práci komplikovalo. Kid vybral čtyři písně a byl s kýmsi dohodnut, že se to vydá na malé desce na 33 otáček (to se tehdy ještě dělalo, když nebyl materiál nebo odvaha na celé velké elpíčko). Nahrávali jsme s přítelem Petrem Beneschem, jenž působil coby zvukař v klubu Na Petynce, provozovaném Obvodním kulturním domem pro Prahu 6. Klub se nacházel v objektu Šlajferka, který dříve patřil a nyní po restitucích znovu patří Kongregaci školských sester sv. Františka.

V jakémsi přednáškovém sále, sloužícím Petrovi jako provizorní studio, jsme 6. a 7. října 1990 úspěšně nahráli ony čtyři songy. Byly to Nezralé maliny, Forget me not, Bagrák a Anděl smutku. Samostatně nakonec nikdy nevyšly.

Turbulence pokračovaly. Kidův trampský kamarád Daktari (Jiří Cihlář) založil vydavatelství ITA a rozhodl se vydat elpíčko se čtyřmi největšími českými trampskými bardy.

Na obalu desky byli pěkně vymalováni (ve směru pohybu hodinových ručiček): Kapitán Kid, Wabi Ryvola, Miki Ryvola a Tony Linhart; každý tam měl čtyři nahrávky. Vydavatelství dlouho nevydrželo, další projekty už vydávaly jiné firmy, většinou také bohužel dočasné. Po šesti letech nechal Kid naše záznamy přemixovat, v písni Kdo mi zatlačí oči vymazat smyčce a výsledek použil na CD Písně moří a kaňonů, kde jsme se ocitli v zajímavé společnosti jiných interpretů.

Na srandovní písničce Kečup Hill se zachovala docela pěkná houslová sóla dvanáctileté Zuzany.

Můžete ještě vyslechnout písně Mlhovej zvon a Svátek, které umístil na YouTube nějaký fanoušek. A nezapomeňte si prostudovat sleevnote, kde Kid vysvětluje své umělecké záměry.

V červenci, říjnu a listopadu onoho hudbou těhotného roku jsme natočili dalších osm písní, které pak vyšly na CD s prostým názvem SONGY.

Na YouTube se vyskytují videa od cizích autorů s písněmi Karavana a Bourák značky Dodge. Produkoval to tehdy velmi známý muzikant, textař, skladatel a hudební redaktor Standa Chmelík pro firmu MultiSONic. S Countryƒugou v té době začal spolupracovat kytarista Jiří Böhm. Celý ansámbl byl podroben fotografování, jehož podivný výsledek vidíte zde:

Vše bylo samozřejmě doplněno Kidovým doprovodným textem.