Rok 1992, kapela stále existuje. Ve Smiřicích jsem si opět potvrdil smutnou zkušenost, že bez kvalitního piana jsme silně hendikepováni. Countryƒuga mnoho veřejných vystoupení neměla, takže možnost zahrát si na přehlídce humorných kapel jsme uvítali.

Účinkující byli přijati na radnici, diváků přišly mraky.

Publikum nás přijalo, pokud si vzpomínám, vlídně. Avšak výsledek nebyl nic moc.

Konec léta onoho požehnaného roku jsme strávili s Kapitánem Kidem a zvukovou úderkou Petra Benesche nahráváním čtrnácti písní, které trampové v dávných dobách přijali za své. Dávno již.

Kid vybral velmi rozmanitý repertoár; moc hezky jsem si zaupravoval a zaaranžoval.

Myslím, že se nám podařilo pár starých fláků znovu objevit. Na natáčení se kromě Countryƒugy podíleli další muzikanti.

Základ základů tvořila kytara a baskytara. K tomu se někdy rovnou přidalo ukulele.

Na to se nahrály smyčce.

A tehdy nastal problém na několika místech: housle byly pořád falešné, nezvyklý to úkaz u naší milé houslistky Zuzanky. Opakovaně jsme ji nutili ladit, správně dohmatávat, hrát už doprčic čistě, ježišmarjá co to je? - a tak podobně. Zuzka trpělivě vydržela běsnění hudebního režiséra a zvukového mistra. Po opětovném přehrání hotového základu jsme pečlivým poslechem zjistili, že falešná je kytara v základu! Nebohou Zuzanku jsme úplně zbytečně deptali.

VSUVKA PRO MUZIKANTY - ODBORNÍKY:
Mistr Šuster si totiž odmítal naladit kytaru podle ladičky před každým záběrem a ladil podle sluchu tak, aby mu hezky zněl oblíbený akord D-dur. Dělá to tak drtivá většina trampských kytaristů. Vykládat jim něco o temperovaném ladění je marné. Naladí si horní éčko krapet níž, v akordu D-dur jim pak ono fis na horním éčku zní příjemně. Houslista si ovšem naladí horní éčko o čistou kvintu nad zadané komorní a, přičemž v temperovaném ladění by to měl dát malinko níž. Výsledek: nejvyšší struna na kytaře je pod správným kmitočtem, na houslích nad ním. Trampské a country kapely hrají často v tóninách, kde horní prázdné struny různých nástrojů znějí současně. Kytary níž, housle vejš. Pokud ovšem nemají naladěno správně temperovaně podle elektronické ladičky.
PYTHAGOREJSKÉ KOMA NA VÁS, MEZULÁNI!

Šugi ovšem již odcestoval, ani vynadat jsme mu nemohli. Museli jsme Zuzanku odprosit na kolenou a co bylo třeba, opravil Jarda Petrásek na dobře temperované kytaře.

Hrál dobře; nechápu, proč nám ho firma BEVOX tajila. Základy byly hotovy.

Nahráli jsme akordeon, nahrál jsem klávesy.

I došlo na vokální party. Kidovi se zalíbila na Portě folková skupina Jednoduše, zejména její zpěvačka Věra Klásková.

Zbylá část vokálního tria však ve studiu nevydávala zvuky souměřitelné se školeným Věřiným hlasem.

Pánové zpívali celkem dobře, ale některé party jsme museli na místě předělávat: Věra musela zpívat vždy první hlas, jinak se to nedalo při míchačce srovnat.

Pak nastoupil Kid k finálním sólovým výkonům, které byly bohužel často poznamenány nechtěnými mlasky jeho nedoléhající zubní protézy. Někdy jsem musel dost přemýšlet.

A to si ještě Mistr začal občas leccos vymýšlet.

Ale co, dílo se nakonec vydařilo. KONEC DOBRÝ - VŠECHNO DOBRÝ!

Pobyt ve studiu v Horních Počernicích byl jinak velmi příjemný: krásná zahrada za oknem,

přítulný pes,

dokonce i táborák, který plápolal za zpěvu a povídání při konzumaci alkoholických nápojů.

Pro mé dcery to byly životní zážitky. Titulní píseň tohoto projektu zpracoval a umístil na YouTube jeden z fanoušků.

Já mám z onoho roku zajímavé vzpomínky na dlouhé večery při diskuzích s Petrem Beneschem v jeho archivu.