4. ledna se na dalším žofínském bále povedla Petru Beneschovi pěkná série fotek. Zřídlo hrálo ještě v původním obsazení Jitka a Honza B., u piána já.

Ale to už se nám v zákulisí rozehrává Vojta - a ještě Honza K. do not zírající, a jsme komplet.

Vojta ovšem hrál i na kytaru. Měl dvanáctistrunnou, zvuku mocného. A na Žofíně měli velké koncertní křídlo Petrof, to hrálo samo.

Celou akci měli na svědomí otec a syn Bonušové:

Vyučovali čtverylky a různé další tance

a na závěr za doprovodu spojených kapel

organizovali davové promenády.

Černobílé fotky jsem použil jako šikovnou ilustraci k instrumentálce RAKES OF MALLOW (Flamendři z Mallow).

Někdy v té době se Vojta Zícha odstěhoval do Českých Budějovic. Nějaký čas bydlel u nás, což nebylo úplně ideální. Měli jsme tehdy 2+1 v paneláku a tři dcery.

4. března jsme společně s Jasanem Bonušem a se studenty zemědělské fakulty uspořádali první akci v Českých Budějovicích. Studenti nám chodili hlídat děti, my jsme jim chodili hrát.

Babiččin country bál měl úspěch a v dalších letech mnohá pokračování. 17. dubna proběhlo v českobudějovickém Klubu mládeže asi naše nejhorší vystoupení. Pod Vojtovým vlivem jsme zkoušeli hrát s nejmenovanou zpěvačkou jeho vážné folkové skladby. Klavír tam nebyl, takže jsem si tam dovezl spinet (!). Bylo to nepředstavitelné akustické a hudební fiasko Zřídla, které začalo úplně ztrácet svou původní tvář.

To se projevilo i na Jarním dostavníku v Sokolově. Honza Bican tvořil s Vojtou Zíchou značně nekompatibilní dvojici.

Honza si tam ještě hezky zahrál s Jardou Krauzem na sejšnu, mně se to pomaloučku přestávalo líbit. Na Banjo Jamboree v Kopidlně to ještě šlo, i když podmínky byly drsné.

A bylo hůř, následovaly další vyližkšefty, jak se tomu mezi muzikanty říká.

Tandem byla zkratka pro TANEC-DEBATY-MUZIKA, jakýsi estrádní pořad ve stylu Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort: dáš tam 100 dobrých věcí a dort bude stokrát dobrý. V našem případě filmový režisér Jiří Svoboda, autor TV inscenací Milan Verner, Eduard Pergner, taneční mistr Zdeněk Řeřábek, Oskar Gotlieb

a Zřídlo.

Velmi strašidelné. Záhy poté zima a příšerný zvuk v Žichovicích.

Plzeňské PORTY jsme se zúčastnili bez úspěchu v autorské soutěži. Velké jeviště, šotkující Mirek Kovářík, kvalitní koncertní Petrof a Zřídlo, kde poslední příchozí banjista musí zatím hrát na kytaru.

Tady to máte v barvě:

Má žena Jitka opět podala procítěný výkon.

Dojala i sama sebe a sklidila mocný aplaus.

17. srpna, Holanský kapr. Vesnice u České Lípy, odpoledne venku, pak vážný hovor s Vaškem Součkem.

Večer v sále 1000 diváků. Bez Honzy Bicana; probíhá latentní rozklad skupiny.

24. srpna jsme točili dvě skladby, samozřejmě na playback, pro Televizní klub mladých mezi chmelovými brigádníky ve Veclově u Hořesedel. Výsledek byl tristně televizní.

Z dívčina mi udělali dívčí deníček, Vojta hrál na kytaru, která v použité zvukové nahrávce vůbec nebyla a půjčený syntezátor KORG předstíral, že je piáno.

Pony express byl přejmenován na Ponny expres. Takoví šikulové ti televizáci byli.

14. října po country bále na pražské Barikádě dal Honza Klocperk výpověď. Definitivní ztráta původní tváře kapely se silně přiblížila. 23. října jsme hráli na Podzimním dostavníku v Sokolově poprvé s Milanem Tripesem a Lubošem Markem. Repertoár začíná být vážný, dominují instrumentálky Vojty Zíchy. Honza Bican nadále funguje jako sólový host.

30. října se konal jubilejní 100. koncert Zřídla na OZVĚNÁCH PORTY v Plzni.

Duo Tripes & Marek, konec srandy.

Když tyto řádky mlátím do počítače, divím se, že jsem se všem těm změnám radikálně nevzepřel. Byl jsem měkkej. A bylo ještě hůř!

Mistr Zícha si nedovedl kapelu představit bez zpěvačky, a tak 3. listopadu proběhl u nás doma konkurz na obsazení této funkce. Vojta šel kandidátky předtím vybírat na vysokoškolské koleje. Chodil s kytarou od pokoje k pokoji a kde nalezl ochotnou dívku (říkal, že ke zpěvu), tam vrhl svůj šarm a pozval ji k výběrovému řízení. V něm zvítězila Svatava Josífková, která pak s námi zpívala tak dlouho, až si ji Vojta vzal za ženu.

Inovace však ještě pokračovaly. 16. prosince se konala premiéra Lexikonu pro zamilované v divadle D111.

Eduard Váňa zdramatizoval seznam hesel, o kterém sám jeho autor Jiří Suchý byl přesvědčen, že zdramatizovat nejde. Eda to ale elegantně zdůvodnil.

A také napsal texty k písničkám a já dotvořil hudbu.

Ohlasy byly příznivé, líbilo se to i paní Pirnosové z Jihočeské pravdy.

Hráli jsme to pak mnohokrát. Byl to začátek mé práce pro divadlo. Pro tehdejší dobu typická komedie se ale odehrála ještě před premiérou. Tehdy musel být každý text schválen k veřejnému provozování jakousi komisí na Městském národním výboru. Pro tuto komisi připravovala posudek jedna pracovnice z Krajské knihovny. Napsala, chudák popleta neznalá, že vcelku to jaksi není nic proti ničemu, jenom že je patrná nižší úroveň textu hry oproti výborným textům písní!

Jiří Suchý se velmi smál, když mu to Eda veřejně přečetl z jeviště při našem pozdějším hostování v Semaforu!