V deníku z roku 1983 jsem nenalezl žádnou významnou událost. Hráli jsme průměrně jednou týdně, počet nahrávek v rozhlase se zvýšil na 26,
jako první jsme v novém obsazení nahráli titulní písničku z Lexikonu pro zamilované, kterou ona divadelní hra-nehra začíná a
končí. Jmenuje se SAMOTA.
Zachovala se minimální fotodokumentace, takže se omezím jenom na pár zajímavostí.
«»«»«»
V dubnu proběhlo v Budějovicích krajské kolo Porty. Zřídlo už hrálo jenom jako host, já jsem se hlavně věnoval organizaci. Pracoval jsem
v metodickém středisku Domu kultury, takže jsem to měl všechno jaksi „doma“. Vydali jsme i patřičnou tiskovinu, do které napsal hlavní článek
ideologický tajemník krajského výboru SSM, člověk, který se pyšnil blízkým vztahem k Žalmanovi.
V květnu jsme udělali pokusně STYLOVÝ BÁL. Ve spolupráci s Jasanem Bonušem a budějovickými folkloristy jsme vytvořili kuriózní program
s pestrým výběrem účinkujících.
Snažil jsem se prostředky z rozpočtu metodického střediska používat na zajímavé a zábavné účely. A tak na
jevišti Domu kultury ROH před kulisami s obrazem budějovického náměstí poskakovali pražští tanečníci ve skotském stylu.
A Jasan Bonuš vyučoval americké kontratance za doprovodu českobudějovického Zřídla.
A zahráli jsme si i v Praze na Petynce ve společném pořadu s Bobry. Na fotce, kterou jsem dostal v prosinci 2018 od
jedné dávné fanynky, vůbec nevypadají jako interpreti oblíbených komických písní. Zřídlo ovšem také ne.
Vojta upírá zrak na Milana s patrnou značnou nelibostí.
«»«»«»
Byli jsme i na Portě v Plzni, ovšem jenom jako hosté. Ceny čekaly na jiné šoumeny.
Měli jsme vlastní recitál v pavilonu P.
Pak další na scéně U sudu.
Bylo vedro, ale veselo bez soutěžení,
byl čas na posezení s kamarády.
Zahráli jsme i na country merendě v kulturním domě Peklo, což bylo skutečně peklo.
Klimatizace žádná, nejteplejší dny roku. V noci po koncertech to bylo lepší.
Ochotné ruce vynesly piáno před pavilon P, směsnou kapelu vytvořili hlavně členové Newyjou, Průdušek,
Zvonků a Zřídla, nastal tanec na betonu v tradičním stylu až do zauzlování.
Ve dvě v noci jsem vystřídal u klavíru Jirku Hoška, který přesedl za bicí. Pak se hrála všemožná blues, mozky se nám propojily. Viděl
jsem přes pianino vycházet slunce. Odpadli jsme v 6.30...
V září jsme na Smiřickém hrnci získali výuční listy a zažili velmi živý sejšn se Samsonem a mnoha dalšími.
O měsíc později opět pařba s Wabim Ryvolou na sokolovském Dostavníku.
Samé prudce veselé události. A do toho přišla nehezká zpráva:
Hlavní zvukař Porty a dalších festivalů Karel Šafránek to definitivně zabalil...
