Věra Klásková symbol
Jak Karel Tampier
k Věře Kláskové
přišel a jaká je
s ní spolupráce.


Obsah:
1992 - 2000
2001 - 2002
2003 - 2005
2006 - 2007
2008 - 2009
2010 - 2011
YouTube

SÓLISTKA
3. a 4. února 2001 jsme už natáčeli v pražském Bevoxu první Věřino sólové CD Enjoy Yourself! Šlo to jako po másle. Osmnáct písniček jsme natočili během dvou dnů. Pánové z Bevoxu byli u vytržení, já jsem s dojetím vzpomínal na všechna trápení, která jsem během nekonečných nahrávacích frekvencí zažíval při jiných interpretech. Hrubé nahrávky jsme si vzali domů, měsíc v nich hledali chyby a pak jsme to 10. března poopravili a smíchali. Věra se přihlásila jako písničkářka na Portu a dostala se do finále v Plzni. Tam už jsme měli hotová CD s sebou.
19. května jsme si vyzkoušeli vystupování na velké otevřené scéně. Podařilo se mi přesvědčit Jiřího Veissera, aby dal Věře příležitost v rámci koncertu Schovanek, který pořádala jeho agentura Rangers na českobudějovickém výstavišti. Přesvědčil jsem se, že Věra zazpívá velice dobře i za hodně nepříznivých podmínek: na výstavišti totiž probíhala jakási výstava. V hledišti tedy kolotalo návštěvnictvo s igelitkami, melouny v podpaží a pivní konzumenti odbíhali pro další várky k okolním stánkům. Stál jsem bokem vedle jeviště. Když Věra dozpívala, vyšly z hlediště dvě dámy ověšené taškami a volaly na další dámu, která přicházela z druhé strany: „Ty, tam teď ňáká holka krásně zpívala!“ Na dobové fotografii můžete vidět spokojeného manažera s interpretkou v typickém prostředí výstaviště při siestě po dobře vykonané práci.
Počátkem července jsme absolvovali Věřino první vystoupení na celostátním festivalu. Porta 2001 v Plzni se mi jevila jako dobrá příležitost, jak upozornit folkovou veřejnost na špičkovou interpretku, která dělá trochu jiný repertoár, než je v této branži zvykem. Během dalšího roku se ukázalo, jak jsem se (pokolikáté už, věčný idealisto!) mýlil...
Věra zazpívala dobře, publiku se líbila. S porotou to bylo slabší (i když jsem v ní seděl). Od Wabiho Daňka jsme se dozvěděli, že má Věra podivnou anglickou výslovnost (jeho američtí kamarádi asi nedělali angličtinu v Oxfordu), od dalšího porotce jsme byli upozorněni na rozladěnou strunu H (jemu se to asi nikdy ve vlhkém letním večeru nestalo). Inu, měl jsem po letech opět pocit, se kterým jsem kdysi tuto soutěž opouštěl: přednost tady mají vždycky amatérské podivné pokusy a kamarádi. Potenciální konkurence se zařezává v zárodku stejně jako v popmusic. I když se oháníme výkřiky, že nejsme jako oni, jde zase o peníze až v první řadě. Naše přítomnost na Portě ale měla i pozitivní stránky: Hned 20. července jsme ho navštívili a dojednali podrobnosti. Láďa je hodný a šikovný, vždycky se s ním cítíme velmi příjemně. Když Věra viděla, co ten člověk všechno dovede, vzhlížela k němu jako k božstvu.
6. - 9. září se konal u Věry v České Lípě mejdan. Věra u piána, oblíbené červené, oblíbené písničky. První rok sólové dráhy pomalu končil. Hledali jsme další možnosti a správnou cestu dál.
V první půlce roku 2002 jsme zkoušeli všechno možné. Sháněli jsme příležitosti k vystoupení, ale stále více se ukazovalo, že mé staré kontakty z folkových a portovních sfér nefungují. Věra přihlásila do autorské soutěže Porty svou písničku, postoupila do finále a krásně ji zazpívala. Byl jsem v porotě. Během soutěžního koncertu se někteří členové (hlavně členky) poroty vyjádřili velmi nadšeně: ano, to je jasný vítěz! Po dvou hodinách porota zasedla. Pravil jsem, že se zdržuji hlasování o Kláskové, neb je zřejmé, že by se jednalo o střet zájmů. Porota počala jednat. Nikdo, ani nadšené členky poroty, se o Věře jako o kandidátce na Portu nezmínil...
Potvrdilo se mi to, co jsem tušil už před rokem: přes folkové festivaly cesta nevede. Alespoň se tam člověk potká se starými kamarády. A může si trochu zablbnout.
6. srpna nastal zlom. Podařilo se mi přesvědčit známého českobudějovického šéfa agentury Minerva, aby zařadil Věřin koncert do programu Koncerty pod Bílou věží, který je součástí městského kulturního léta. Ten den začalo velmi silně pršet. Když jsme přišli večer do zahrady, kde se měl spektákl konat, stál tam Walter zahalený v pláštěnku a úpěl: „Prší! No, máme ale prodané tři lístky v předprodeji a něco je zamluveno. Ale musíme to udělat bohužel uvnitř v klášterním ambitu.“ My jsme se ovšem zaradovali. Pod gotickou klenbou se zpívá příjemněji, než v prochlazené vlhké zahradě. Nakonec přišlo skoro sto diváků, Věra zpívala krásně, úspěch náramný. Tehdy jsme objevili správný způsob prezentace. A vztahy s Walterem byly nadále velmi srdečné. Když druhý den Věra odjížděla, lilo stále jako z konve. A další ráno už jsem se nedostal do práce, Budějovice plavaly v první vlně tisícileté vody. Při druhé vlně jsem zůstal uvězněn v bytě bez elektřiny. Věra se dívala v České Lípě na televizi a podávala mi informace po telefonu, ten kupodivu fungoval.
V týdnu od 26. srpna jsme měli dávno před potopou dohodnuté pravidelné odpolední koncerty na dvorku jedné českokrumlovské galerie. Byly to zvláštní dny. Vytopený Český Krumlov se jenom těžce vzpamatovával, nešťastní majitelé domů a přízemních obchodů likvidovali zničené zboží a zařízení, mezi malým množstvím turistů převažovaly hyeny, které se pásly na neštěstí a zkáze. Absolvovali jsme všechny slíbené koncerty, i když publika bylo málo. V září jsme se ještě zúčastnili dobročinného koncertu pro oběti povodní v Písku. Bylo to také smutné. Prošli jsme si zdevastované okolí Otavy a Věra zazpívala spolu s několika folkovými kapelami před téměř prázdným hledištěm kulturního domu. Podivný rok pomalu končil. Věra byla smutná, i její manželství pomalu končilo...
2001 – 2002
??? Finále PORTY 2001
PRVNÍ VLASTNÍ
NAHRÁVKY


PRVNÍ MANAŽEROVO
ROZČAROVÁNÍ
symbol