11. dubna 2008 - vernisáž výstavy: Pavel Kraus + 2. stupeň ZŠ Jestřebí a Luboš Drtina – ilustrace. Luboš je Věřin dobrý kamarád. Je autorem obalů jejích CD, původních plakátů a vytvořil design prvních internetových stránek.

Léto bylo celkem rušné. Zajímavě proběhl tradiční koncert v Římově. Pan starosta nás radostně uvítal, Věra se dala do práce.

Když byla v nejlepším, přišla bouřka, lilo tak, že to okapy sotva pobraly.

Obecenstvo bylo sice v suchu, ale začalo značně řídnout s výkřiky „Šmarjá, prádlo!“, „Pardón, musím zahnat slepice do kurníku...“, „Bóže, já mám v ložnici votevřený vokno!“, atd., atp.

Zbylí posluchači se nervózně ohlíželi a zpěvačka to s pobavením sledovala.

Během dovolené na Šumavě se nám podařilo dohodnout koncert v obnovené hartmanické synagoze. Byl to úžasný zážitek - genius loci se uplatnil velmi silně. Stále více se ukazovalo, že nejlépe se Věře zpívá v komornějším prostředí bez mikrofonu.

Je tam lepší kontakt s diváky a pro školený hlas není problémem to „uzpívat“.

Ondra si tam v dalších letech také zahrál, tenkrát jenom sledoval, jak Věra dostává kytky od pana ředitele Diviše.

26. července jsme absolvovali další Keltování na Vyšehradě s okiltovaným Vaškem Routem, den poté poněkud šílené vystoupení ve zříceninách kláštera v Kuklově, kde pořadatelé sice dodali požadovaný mikrofon, ale bez stojánku, takže jsem musel během první části koncertu za něj zaskakovat.

19. srpna - České Budějovice, Pod kamennou žábou. Po odchodu Waltera Tritschlera do důchodu jsme se obávali, že budeme muset ukončit každoroční letní vystoupení, ale manželé Kutišovi se Věřiných koncertů ochotně ujali.

6. září - Zlatá svatba manželů Outratových. Věra v improvizovaném vystoupení předvedla, že má mnohem širší repertoár, než znají návštěvníci jejích koncertů. Vrátilo mne to ve vzpomínkách na Bezděz. Poprvé ji veřejně doprovázel i její syn Ondřej Pour. Časem se ukázalo, že má opravdu talent, obdivovala ho i stařičká paní Geraldine Mucha, vdova po synovi světoznámého Alfonse, skotská hudební skladatelka.

Díky tomuto setkání jsme se později dostali i do domu, ve kterém paní Geraldine uchovávala kompletní sbírku Muchových obrazů. Světový zážitek!

20. září - velkolepé show v Teplicích. Ke scéně jsme se museli sice doplazit pěšky,

ale koncert byl monumentální.

Publikum v extázi,

pořadatel spokojen.

26. září - Svatováclavské slavnosti v Praze. Nové kontakty, které jsme získali díky úspěšnému účinkování na zlaté svatbě, Věře umožnily vyzkoušet si koncertování přímo pod koněm.

29. října slavili Arméni poněkud opožděně sté narozeniny Williama Saroyana. Akce se konala v pražském Americkém centru. Mgr. Klásková, autorka většiny českých překladů jeho děl, na oslavách pochopitelně nemohla chybět. Vystoupila tam jako představitelka obou svých profesí. Připravila si přednášku

a zazpívala Saroyanovu oblíbenou skotskou píseň My Heart′s In The Highlands.

Publikum přijalo obojí vřele.

Při následném rautu došlo k setkání s Jiřím Joskem, autorem překladu Saroyanovy prózy Tracyho tygr

a k delšímu srdečnému rozhovoru s arménským velvyslancem, což je ten pán vpravo.

Ten pán uprostřed je Věřin bratranec Vladimír, který byl delegován organizátory k regulovanému výdeji panáků arménského koňaku Ararat účastníkům. Byli jsme totiž na půdě amerického velvyslanectví, kde panuje zákaz podávání alkoholických nápojů (!). Takže se pilo, ale jen postupně po jednotlivých flaškách. :o)

Rok 2009 začal úspěšným koncertem v písecké koncertní síni, vybudované z bývalého hřbitovního kostela. Věra stojí před varhanami, které město koupilo od cestovatele Jiřího Hanzelky v roce 1983. Hanzelka byl vášnivým varhaníkem; k prodeji milovaného nástroje ho dohnala nouze v období normalizace.

V březnu měla Věra příležitost vystoupit naživo v České televizi, kam ji pozval známý nakladatel, publicista a politolog Alexander Tomský. Dělal tehdy krátké besedy s vybranými hosty ve vysílání ČT24.

Mluvilo se o překládání, ale došlo i na živý zpěv, což poněkud překvapilo až vykolejilo televizní techniky. Při odchodu ze studia však Věře tleskali.

4. dubna se má spolupráce s Věrou prohloubila natolik, že jsem se stal z pouhého manažera jejím MANAŽELEM, jak jsme poté všude uváděli.

Svatba proběhla hladce.

Další vystoupení na náměstí, festival BARABAN ve Cvikově.

Za zmínku ještě stojí úspěšné opětné účinkování v Budyni, kde Celtic Circle uváděl známý moderátor Country rádia Milan Schmidt.

S Věrou si užili trochu srandy.

28. srpna jsme dokončili třetí studiový projekt.

Opět v Bevoxu, poprvé i s Ondrou Pourem.

18. září jsme donutili další partu vyděšených techniků k živému vysílání. Chtěl-li někdy někdo v Country rádiu zpívat a hrát na kytaru přímo do éteru, riskoval, že vypadne z okna.

Náladu jsme si spravili s Milanem Dvořákem.

Stačila krátká zkouška u něj doma a v posledním říjnovém dnu s Věrou natočili maxisingl s pěti písničkami Jaroslava Ježka, opět v Bevoxu.

Zajímavý a úspěšný rok, zvláštní adventní koncert v kostele sv. Alžběty Portugalské v Protivíně. Proběhl úspěšně, ale poprvé se nám stalo, že během něj odešla parta vzteklých starých dam. Prodával jsem u východu cédéčka a musel jsem vyslechnout, že jsme v Čechách a má se tu tedy zpívat jenom česky. Hm. Odešly přesně v okamžiku, kdy Věra při adventních koncertech postupně zpívá v různých jazycích a pak přejde na český vánoční repertoár. Co naděláme.