Karel Tampier - logo
V rodinných
archivech
se najdou
ledajaké
zajímavosti!
Obsah:
Co bylo předtím
Dětství (1946-1964)
Studia (1964-1970)
Kapely (1970-1993)
Tápání (1994-2000)
Manažel (2000-2015)
Manažer (2016-????)
YouTube
Znamení Raka
TÁPÁNÍ
To jsem já v období nejistot. Chvíli jsem pracoval v Domě techniky, pak jsem vedl jihočeskou pobočku pražské podvodné školy. Když zkrachovala, dlužila mi na výplatách 68 000 Kč. To jsem promlčel. Soudit se s pražskými šíbry? Kde vzít odvahu, čas a peníze na právníky? Pozitivní na té době ale bylo, že jsem na všech tehdejších pracovištích měl k dispozici počítače. Využíval jsem to k intenzivnímu studiu jejich ovládání, což se mi následně velice vyplatilo. Při nahrávání projektů s Kapitánem Kidem jsem používal vypůjčené syntezátory celkem úspěšně. To mě přivedlo k názoru, že na zakládání další kapely už nemám nervy a raději si pořídím tisíce neviditelných muzikantů od firmy Roland. I napochodoval jsem do vyhlášené budějovické firmy MELODIE VOŘÍŠEK a objednal si tehdy špičkový modul JV 880, sequencer MC-50 a MIDI klávesnici. Když zboží došlo, byl jsem šťastným kapelníkem, skladatelem a aranžérem, který si v pohodlí domova mohl vymýšlet a vyrábět téměř cokoli. Při vyřizování té dosti velké objednávky jsem měl příležitost k bližšímu seznámení s majitelem firmy panem Zdeňkem Voříškem. Slovo dalo slovo a vcelku rychle jsme se dohodli, že v jeho další připravované prodejně by mohla dělat šéfovou moje manželka Jitka. Knihovnice se dvěma maturitami, absolventka hudební školy (klavír, zpěv) a baskytaristka několika kapel se do prodejny hudebnin a elektrických nástrojů náramně hodila. Dopadlo to výborně, s Jitkou na prodejnu nastoupil Honza Kirk Běhunek, špičkový kytarista a leader skupiny Seven. Se šéfem oba vycházeli dobře. Já tam docházel každý čtvrtek odpoledne a poskytoval jsem konzultace zájemcům o MIDI systémy. To nebylo jednoduché, zvláště když přišel muzikant z jihočeské dechovky a přinesl elektrický akordeon s návodem, který mu z angličtiny přeložila stará paní učitelka. KEYBOARD = KLÍČOVÁ PALUBA a podobně. Později jsem přikoupil ještě zbrusu nový modul Roland JV 1080, prodal sequencer a koupil počítač a program Cakewalk. Digitální běsnění mohlo začít!
Ještě stále jsem ovšem hrál na piáno ve Váňově kabaretu. Ten se po různých peripetiích usídlil ve sklepě vily, kterou zbudoval kdysi Váňův otec. S kabaretem začal spolupracovat Otta Tesař, konferenciér a herec na volné noze. Byl principálem profesionální skupiny Studio pod sítí, jež se hlavně zaměřovala na představení pro děti. S Ottou jsme pak vyvíjeli inscenace s výraznou hudební složkou. Vzniklé hry dosáhly značného počtu repríz:
  1. O. Tesař, K. Tampier: Kniha pohádek / 467x
  2. V. Provazníková, O. Tesař: Pohádky naší babičky / 454x
  3. K. Čapek: Velká pohádka doktorská / 60x
  4. K. Tampier: Postel (komorní muzikál) / 51x
  5. Š. Příhodová, K. Tampier: Čertice Bertice / 122x
V muzikálu POSTEL jsme používali halfplaybacky nebo i playbacky. Natáčelo se to všechno opět v osvědčeném studiu BEVOX. Kousek tohoto díla se objevil i v pořadu České televize. Dovolil jsem si tehdy složit i parodii na diskotékové skladby v rádoby techno stylu. Nazpívaly, vlastně namluvily a nakřičely mi to mé milované dcery. V té době začalo být v módě slovo husto. Co bylo úžasné, to bylo hustý, kde bylo veselo a divoko, tam bylo husto. Stvořil jsem tedy HUSTO.
V roce 1997 jsem dostal nabídku ke spolupráci i od původního divadla D111. Vznikla dvě představení s mou scénickou hudbou:
  1. J. Hašek a kol.: V přežalostné této době...         ...parníkem z Prahy do Bratislavy
  2. John Patrick: Kamarádi McLachlena
Pro Malé divadlo v Českých Budějovicích jsem dělal muziku ke hře: E. Kishon: Byl to skřivan...
a pro soukromou společnost Okýnko písničky do představení pro děti: Š. Příhodová: Nebojte se strašidel!

Vypadalo to tenkrát všechno zdánlivě dobře, ale Damoklův meč se nad mou hudební kariérou stále zřetelněji vznášel. Ještě jsme se vychloubali ve vysílání televize Prima, ale vidiny stálého působení v českokrumlovském městském divadle se po výměně jeho ředitele záhy rozplynuly. Peněz jsem měl stále méně, problémů více a více. V sezóně 1997/98 jsme s manželkou Jitkou nastoupili do tanečního orchestru VARIANT. Po plesové sezóně toto těleso dokonce nahrálo několik demo snímků, můžete si pustit na ukázku skladbu Madison Avenue. Do další sezóny jsem už nenastoupil, nebavilo mě to a neměl jsem na to nervy.
Kromě spolupráce se Studiem pod sítí se mi také podařilo získat pár zakázek na hudbu k propagačním filmům. Stále se ovšem opakovaly situace pro tehdejší dobu typické: 1. objednávka, sliby - 2. práce v šibeničním termínu - 3. radost ze včasného odevzdání - 4. nezaplacení - 5. upomínání - 6. urgence - 7. konflikt a zoufalství. V posledním roce dvacátého století mne pak nečekalo nic pěkného. V dubnu rozvod, který mě připravil o manželku, kamarádku, baskytaristku a mámu tří dcer (naštěstí už dospělých), v dalších dvou měsících poslední představení, která jsem se Studiem pod sítí absolvoval jako zvukař. Něco ještě v Čechách a pak tři bleskové výlety do Českých center v sousedních zemích: Budapešť, Vídeň a Varšava. A Studio pod sítí ukončilo činnost.
Končilo tisíciletí. Na popud Gity G., která dnes používá jméno Marie Gita Gabrielli, jsme udělali zoufalý pokus o novou kapelu. Vybral jsem několik písní z muzikálu Postel, něco z repertoáru bývalých Bobrů a Zřídla, něco ze šuplíku, něco jsme s Gitou složili. Hbitě jsme opět vtrhli do studia, vytvořili CD a ano, ten pán je opravdu Jirka Mach, člověk, který v Budějovicích hrál kdeco a s kdekým. Nahráli jsme to, smíchali, ale radost jsem z toho neměl. Veřejně jsme to předvedli jenom několikrát, dokonce jsem si po delším čase troufl zpívat. Z jedné skladby jsem teď po devatenácti letech vytvořil pro představu video. Když se kumšt dělá na základě rozumových kalkulací, většinou to nefunguje. Dnes už to vím.
1994 – 2000
Na hranici

Okouzlení
syntezátory,
nedobré konce
pracovních i
osobních vztahů,
problémy.

inicily